Souboj s pamětí

Paměť je jako peníze, časem se vytrácí. Někdy najdete na zemi minci a váháte, jestli náhodou není vaše. Většina lidí jen koukne okolo sebe a šup s ní do peněženky. Není to žádná krádež, když si přivlastníte něco, co už druhý nepotřebuje. Ale pokud si přivlastníte cizí myšlenky, je fér se nechlubit, že jsou vaše.

Občas lovím v paměti jako v peněžence a občas v ní také nic není. To, co tam nenajdete, musíte odposlechnout z důvěryhodných zdrojů. Nebo sáhnout do snů a fantazií. Nerad prohrávám, takže přece nenechám paměť, aby mě porazila. Chcete-li napsat nějakou satiru, stačí zalovit ve své minulosti, popsat, jak se vám v životě „dařilo“, a druzí se upřímně zasmějí. Je jen na vás, aby z toho nakonec nebyla literatura faktu. I takové mohou být povídky ve stylu magického realismu. Život je magický, jen si toho musíte všímat, aby neproletěl kolem vás a vy nežili nudně. Nesmíte zapomínat, že nežijete jen pro sebe.

Pokud píšete o vážných věcech, držte fantazii při zemi. Nevím, jestli alchymisté za vlády Rudolfa II. skutečně věřili, že najdou elixír mládí, nebo o něm jen fantazírovali. Já chtěl vrátit svou paměť. A když jsem ten elixír našel, vrátilo se mi s ní i kousek mládí.